Přestože se pikantních aktuálních témat vrší opravdu mnoho, musím se vrátit k nedávné demonstraci neonacistů na pražském Karlově náměstí, jež se nakonec nesetkala s ohlasem, jaký se původně očekával. Pravičáčtí superinteligenti využili otřepaného případu policisty Tomáše Čermáka, který byl údajně nespravedlivě propuštěn kvůli loňskému incidentu s poslankyní Kateřinou Jacques, aby protestovali proti vládní Straně zelených.

Pořadatelů, mezi jejichž nejznámější tváře patří např. pinochetovský národní sjednotitel Martin Čejka nebo David Macháček z Vlastenecké fronty, k tomu říkají: „Pod pláštíkem líbivých hesel o ochraně životního prostředí opět natahuje neomarxistická hydra svá chapadla po naší svobodě a snaží se nám diktovat, jak máme žít". Nacionalistická moudrost sama. Macháček k tomu ještě dodává, že Zelení ,,mají tendence pohlížet na svět prizmatem sociálního inženýrství, které je typické pro jiné levicové směry."

Snad žádný soudný člověk si nedělá o představitelích krajně pravicových spolků pražádné iluze. Není třeba dodávat, že páni a dámy z řad národovců mají ve svých hlavách myšlenky, pokud ty bláboly lze tak nazvat, které nelze označit jinak než za primitivní, pokleslé, na nízké pudy fungující a neoddiskutovatelně totalitní. Jsou to nebezpeční omezenci, jejichž veřejné akce, doprovázené kriminálními činy těch nejmilitantnějších z nich, se nepřetržitě odehrávají na stereotypní nacionalisticko – rasisticko – xenofóbně - antikomunistické linii. Nic překvapivého od nich nemůžeme čekat. Jejich poslední demonstrace je však vyeskalovaný krajně pravičácký fanatismus s jejich jindy rafinovaně zakrývanou hloupostí. Už sama skvostná nálepka „neomarxisté“ pro Bursíkovy Zelené mluví za vše.
Chtěl bych nectěné chudáky z Vlastenecké fronty a Národního sjednocení upozornit, že jsou totálně mimo realitu. Naši Zelení nemají de facto nic společného nejen s marxismem, neomarxismem a dalšími levicovými ideologiemi, ale s ekologickým pojetím politiky vůbec. Vždyť stačí trošku pozorněji sledovat jejich kroky - pro bližší informaci doporučuji si přečíst brilantní článek ekoložky Neely Winkhelmann-Heyrovské v časopisu Týden anebo spoustu bursíkovsky zaměřených kritických glos formálně exzeleného Jakuba Patočky v Literárních novinách. V nich se jako málokde v našem německo-českém tisku natvrdo dozvíme, co ti naši ,,neomarixsté", respektive tzv. ,,zelená světélka v zatuchlém politickém prostředí" ve skutečnosti praktikují. Jenom kvůli tomu, aby si udrželi svá teplá místečka ve vládě, ve které vedle nich sedí rasistický šéf resoru pro místní rozvoj, silně antiekologický ministr průmyslu a obchodu a řídí ji muž s hulvátskými sklony, jehož politická strana vždy stála na pozici nenávisti vůči ekologickým a sociálně spravedlivým konceptům, nemá ani trochu studu totálně rezignovat na svůj předvolební i dlouhodobý program.
Jak by mohl tento spolek kariéristů sahat k levičáckému sociálnímu inženýrství, když bez výraznějších námitek podpořil znění Kalouskových a Topolánkových reforem (resp. škrtforem), které již nemohly více děsit svou ultraasociálností? A že by mohl něco diktovat se svým jednociferným počtem poslanců a bezvýznamným hlasem ve vládní koalici? Nad výroky a politologickými úvahami Macháčka and company sice zůstává rozum stát vždy, nyní ale snad už ani není potřeba rozum používat.
Teoreticky vzato by nacionalisté mohli dát zaměření své demonstrace opačné znaménko a Straně zelených vyjádřit podporu, když tak pasivně působí v povedeném kabinetu obývaném osobami, jejichž postoje a názory nejsou až tak vzdálené těm nacionálně pravičáckým.
Kdyby byla demonstrace zaměřená především proti Kateřině Jacques, která tenkrát na prvního máje protestovala proti fašismu, snad by se to dalo pochopit. Demonstrace by také měla svou logiku, pokud by naši zelení byli skutečně zelení, a nikoli tyrkysoví. Jenže co naplat - extrémisté dělají humbuk na veřejnosti s chutí a rádi a smysluplností akce se už tolik nezabývají.