V polovině listopadu nás čeká velkolepý spektákl připomínající slavnou sametovou revoluci před dvaceti lety a navozující počáteční mýtus dnešní doby. Bude se připomínat, jak všichni slušní lidé povstali proti moci, a pouhýma holýma rukama a ochotou nechat se mlátit ji porazili. Vzpomínající budou ve svých myšlenkách zas jednou o dvacet let mladší. Málokdo asi připomene verše Egona Bondyho, které napsal jen pár dní po listopadu:
Všechno co jste chtěli to jste dostali
zase vám akorát nasrali
a rvát vlasy by si měl pan Havel
za to jak to s váma sválel…
 

Už i MF Dnes si toho všimla: ačkoli by ekonomická krize mohla otevřít prostor pro radikální kritiku stávajícího hospodářského systému, zdá se, že se alterglobalizační aliance sil kritiky a odporu příliš hlasitě neozývá. Hnutí mlčí právě v okamžiku oslabení svých dvou velkých protivníků, velmocenského postavení USA a ideologie neoliberalismu.

V noci z 8. na 9. června byla různá místa v Praze polepena samolepkami. Jedná se o zahájení kampaně proti soudobému antikomunismu. Soudobý antikomunismus má svůj začátek, který lze symbolicky datovat právě tvrzeními o tom, že je třeba vyloučit komunisty ze společnosti, „nemluvit s nimi“. Má svůj průběh a své výsledky. Jedním z nich je omezení svobody slova a sdružování zákazem Komunistického svazu mládeže, a to se zdůvodněním, s nímž by bylo možné zakázat nejen tuto problematickou skupinu, ale i jakoukoli podobu socialismu.

Sú dva spôsoby, ako sa dostať z kapitalizmu – revolúcia alebo smrť. Severoamerický subkultúrny kult „Crimethinc“ (CWC), ktorý mixuje anarchizmus s bohémskym životným štýlom detí, ktoré nechali školu, a nejasným anticivilizačným cítením, sa snaží tvrdiť, že kapitalizmus je niečo, z čoho môžete uniknúť tak, že dáte výpoveď, budete jesť z kontajnerov a robiť to, „čo vám prináša dobrý pocit“. CWC vydávajú knihy a časopisy, ktoré fetišizujú podvody, drobné krádeže a nepoužiteľné aktivistické/punkové subkultúrne aktivity ako napríklad Food Not Bombs, squatting atď.

Výraz crimethink (crime = zločin, think = myslet), který je do našeho jazyka překládán jako ideozločin, původně pochází z kultovní knížky 1984 George Orwella. Ideozločin bylo prapodivné označení pro ještě prapodivnější věci - v knize to znamenalo všechno to, co se dělo, ale dít se nesmělo. Šlo zejména o myšlenky a názory, které stály v opozici proti absolutistické doktríně státu. Nicméně se nejednalo pouze o pojmy neuchopitelné, ale také o činy. To celé se dá přenést do dnešní doby na vztah crimethink/CrimethInc., nebo tedy na vztah ideozločin/IdeozloČin (CrimethInc.CZ).

V různých městech světa proběhla 16. května 1998 Global street party jako protest proti globalizaci. V Praze svým bouřlivým průběhem toto „předvolební shromáždění mládeže“ zaskočilo policii a šokovalo média a politiky. O dnes už téměř historické události se v pondělí 12. května diskutovalo v pražském infocafé Krtkova kolona. Ale řeč nebyla jen o minulosti, ale i o tom, kam směřuje současné české anarchistické hnutí. Předkládáme Vám několik tezí o Global Street Party a jejích přínosech pro antiautoritářské hnutí, kterými byla zahájena diskuze.

V reformách nejde jen o řešení místních problémů, nejedná se ani o reakce na situaci v jednotlivých veřejných službách. Reformy podobné těm současným jsou prosazovány po celém světě již více než třicet let. V Chile po nástupu diktátora Pinocheta, ve Velké Británii za Reagana a Thatcherové, v mnoha zemích třetího světa pod dozorem Mezinárodního měnového fondu, na Slovensku za pravicové vlády Dzurindy, v okupovaném Iráku – všude tam se prosazovala dogmata podobná těm, z nichž dnes vychází česká vláda. Nejde o věcná řešení, ale vnucení ideologie: ideologie neoliberalismu.

"Svoboda je slovo, o kterém často přemýšlíme a jehož obsah chceme zakoušet co nejčastěji. Nejsme ale sami, kdo mluví o svobodě. Svoboda se stala klíčovým slovem snad všech ideologií. Dokonce i neonacisté, nostalgici po režimu, který svobodu dokonale popřel, si dnes někdy říkají „svobodní autonomní nacionalisté“. Svoboda se tak stala zaklínadlem a hrozí jí bezobsažnost a zneužívání," i to zaznělo v prvomájových projevech anarchistických skupin na prvního máje v Praze na Střeleckém ostrově a Festivalu proti rasismu. Nabízíme Vám celé jejich znění a možnost stažení ve formátu pdf.

Příloha	Velikost
Prvomajove_projevy_anarchistickych_skupin_2008.pdf	122.26 KB

Když se řekne první máj, většina lidí si představí povinné oslavy minulého režimu, tisícové zástupy nahnané vzdávat mu hold, bolševické tajemníky na tribunách a velké portréty zakladatelů „vědeckého komunismu“ nesené průvodem. Proč svátek, který vyvolává podobné asociace, slaví anarchisté? Právě na tuto otázku vám odpoví zpravodaj vydaný speciálně k 1. máji 2008 Československou anarchistickou federací.

Příloha	Velikost
zpravodaj_1_maj.pdf	973.92 KB

K písaniu tejto úvahy ma rozhýbalo prečítanie článku Veganství a anarchizmus: stejný boj? z poslednej A-Kontry. Článok ukazuje jednu možnú (provokatívnu) líniu uvažovania na základe princípov anarchistickej etiky. Bez toho, že by som chcel spochybňovať existenciu etického rozmeru anarchizmu, alebo napádať argumenty obhajujúce vegánstvo ako také, nevyhnutné spájanie vegánstva a anarchizmu považujem z niekoľkých príčin za demagogické.

Veganství je pro mě jednou z organických součástí anarchismu, který se odráží v naší každodenní praxi. Řečeno anarchofeministickým slovníkem, součástí revoluce všedního dne. Tak, jako se anarchisté a anarchistky z principu nedopouštějí domácího násilí, z principu odmítají rasismus atd., měli by dle mého názoru absolutně odmítat i vykořisťování zvířat.

Protesty proti zasedání G8 v německém Heiligendammu byly po dlouhé době alterglobalistickou událostí s velkým U – a zároveň protestem, který vyvolal mnoho diskuzí o další strategii hnutí odporu. Jedna z nich už proběhla v Praze 14. června. Pod názvem Možnosti změny a perspektivy odporu ji organizovala Československá anarchistická federace. Následující článek nemá být jejím shrnutím, ale předáním několika impulzů a otázek, které z ní vzešly.

Na konci sedmdesátých let pozvedl anarchismus po desítkách hubených let hlavu. Anarchisté a anarchistky přestali být intelektuální podivínové, uzavření do svých malých diskusních kroužků, a stali se viditelnou a relevantní společenskou silou. Rozbili hranice, uzavírající je do malého ghtetta, a vyrazili za lidmi a s lidmi do ulic.

Možná jste zaznamenali, že v USA v současnosti probíhá hon na anarchistické a politicky kritické akademiky. To je i případ Davida Graebera, profesora antropologie, který vyučoval na univerzitě Yale. Protože spolupracuje s Direct Action Network a People’s Global Action a otevřeně se hlásí k anarchismu, jehož principy se pokoušel aplikovat i do akademické praxe, nebyla mu již prodloužena pracovní smlouva na této prestižní univerzitě.

V těchto dnech vyšlo první číslo anarchistického magazínu Voices of Resistance from Occupied London. Přečtete si v něm rozhovor s Billem Brownem z aktivistické organizace New York City Surveillance Camera Players, která vystupuje proti porušování soukromí kamerovými systémy, rozhovor s profesorem historie University of California Mikem Davisem, ale i aktuality o nadcházejících protestech proti zasedání G8.

Vo februárovom vysielaní našej relácie „RPA“ v rádiu TLIS sa budeme venovať anarchistickým aktivitám na Slovensku. Vysielame v utorok 20.2.2007 o 20.00. Našou hlavnou snahou je, aby bola relácia o TVOJOM pohľade, názoroch, komentároch, kritike, o tom, čo ti chýba alebo by malo byť inak, čo by sa dalo zlepšiť...

Postmoderní polopřekonání moderny znamenalo diskreditaci mnoha velkých slov. Podobný úděl mělo i moderní slovo par excellence, revoluce. Kdo by je dnes ještě používal k něčemu jinému než k okořenění reklamních sloganů o „revoluci“ v těch či oněch cenách a v těch či oněch výrobcích? Poprvé vyšlo v týdeníku A2 v čísle věnovaném současné levicové filozofii

Mé poznámky mají zdůraznit extrémní význam vnímání anarchismu v měnících se společenských kontextech naší éry – ne jako zkostnatělé doktríny, která patří té či oné řadě evropských myslitelů a hodnotné stejně tak, jako mohly být v různých dobách a místech hodnotné jejich názory. Dnes, víc než kdy jindy, závisí životaschopnost anarchismu v Americe na jeho schopnosti mluvit přímo – jazykem amerického lidu a o jeho aktuálních problémech – spíše než křísit myšlenky, výrazy, hesla a nudný jazyk patřící do minulých období.

Anarchismus bývá leckdy spojován s utopickým myšlením – naneštěstí tím nejpovrchnějším způsobem. Prostě se jenom řekne, že anarchismus je utopický, tedy že nemá nic společného s realitou. Jako kdyby se společnost neproměňovala a dnes nebylo skutečností to, co před pár set lety nemělo rovněž s realitou nic společného...

Český anarchismus na přelomu 19. a 20. století se zdá být poněkud odtažitým tématem. Nejen proto, že sto let je přece jen sto let, že verše básníků, kteří před lety pobuřovali měšťáky a nejen je, už můžeme číst v čítankách, ale koneckonců i proto, že hnutí zaniklo zdánlivě bez úspěchu. Právě pro vyčerpání z dvou desetiletí činnosti bez viditelného výsledku opustilo původní anarchistická východiska a nejprve se pokusilo založit vlastní politickou stranu, aby pak vplynulo do jiných partají. Byl ale tehdejší český anarchismus skutečně neúspěšný? A podle čeho lze vůbec rozpoznávat úspěšnost antisystémových a revolučních hnutí v situaci, kdy revoluce nepřichází?